Podrobnější informace
Vážení přátelé,
pohár trpělivosti právě přetekl. Už roky se mnohé nevládní organizace, ale i odborníci a jednotlivci snaží zastavit bezohledné drancování lesů v oblasti tzv. Moravské Amazonie, tedy v lužních lesích na soutoku řeky Moravy a Dyje.
Je naprostým paradoxem, že naši občané začínají dosahovat větších úspěchů při ochraně (pra)lesů v tropech od Indonésie přes Afriku až po Jižní Ameriku, zatímco ochrana (pra)lesů u nás doma zůstává na zcela tristní úrovni! Dávno už nadešel čas, abychom si zametli před vlastním prahem – tím spíše, pokud máme tendence sebevědomě poučovat rozvojové země, jak si mají chránit své pralesy. Našim dalším důležitým cílem pro nadcházející období je tedy i realizace ochrany, jakou si Moravská Amazonie zaslouží.
Kde to je?
Z letadla je to huňatý klín, jímž se jihovýchodní Morava dere mezi Rakousko a Slovensko. Od Hodonína podél Moravy až k jejímu soutoku s Dyjí, a odtud kolem Dyje až k Novomlýnským nádržím v ploché nivní krajině najdeme rozsáhlé území lužních lesů, mokřadů, luk a stepí, Moravskou Amazonii.
Chvíli je vyschlá na troud, pak týdny pod vodou. Mezi prastarými stromy tu poletují orli, vyprahlé písčiny se střídají s bažinami. Kvůli povodním se tu dnes žít nedá, ale před tisícem let byla centrem Velkomoravské říše. Biologicky nejbohatší část republiky v téměř výhradním vlastnictví státu. Ale prakticky bez ochrany. Národní přírodní klenot spravovaný hlavně státními Lesy, jejichž motorové pily z něj hltavě ukusují a kde místo unikátní přírody nastupují plantáže.
V rychlosti, s níž „Moravská Amazonie“ pozbývá svých přírodních hodnot, svou jihoamerickou sestru bohužel předčí. Někteří její obyvatelé – například mandelík hajní, želva bahenní nebo hnědásek osikový – již vymřeli, další bez pomoci nepřežijí příští desetiletí. Území je ověnčeno tituly, které ochranu naznačují, ale nezajišťují. Jen jeho nepatrný zlomek požívá reálné ochrany. Stav území je ostudou nejen hlavního správce území, ale především nás všech.
Bez řádné ochrany Moravské Amazonie nemůžeme ani uvažovat o tom, že zpomalíme nebo zastavíme úbytek přírodní rozmanitosti naší země. Z celkem 124 000 ha rozlohy je skutečně (formou přírodních rezervací a památek) chráněno jen 316,6 ha, tedy 2,2 %. Lesů je v Moravské Amazonii 7113 ha, převážná většina (cca 90 %) ve vlastnictví státu, ale efektivně chráněno je jen necelých 200 ha. Rychlost těžeb ilustruje fakt, že zatímco v r. 1990 převažovaly lesy starší 100 let, dnes převažují lesy do 40 let věku. Nejběžnější podobou lesa se staly paseky a mlaziny do deseti let věku. Situace se dále zhoršuje.
V Moravské Amazonii rostou biologicky nejbohatší lesy u nás. Efektivní územní ochranu ale požívají na sotva 2 % své rozlohy (přírodní rezervace a památky – červeně). Jinak je území sběratelem ochranářských titulů, které se v realitě příliš neodrážejí. Barevné flíčky v malých slepých mapkách naznačují rozlohu jednotlivých „titulů“ i čas jejich vyhlášení.
Co tu (už ne)najdete?
Moravská Amazonie je těžištěm výskytu, jedinou nebo často poslední lokalitou mnoha desítek a možná stovek organizmů u nás. Je mimořádně významným centrem rozmanitosti hmyzu a dalších bezobratlých, ryb a dravých ptáků. Určitě ještě nevydala všechna svá tajemství, což dokazuje i nedávný nález nového druhu pro vědu – kožojeda moravského.
Významný je fenomén velkých nížinných řek. Jen zde se v ČR přirozeně vyskytuje několik druhů ryb (jeseter malý, cejn perleťový, ostrucha křivočará, drsek větší, drsek menší, ježdík žlutý, ježdík dunajský a candát východní) nebo plž zubovec dunajský. Řeky ve 20. století zásadně utrpěly regulacemi a stavbou přehrad. V cílovém území došlo ke zkrácení toku Dyje z 52 na 42 km a toku Moravy ze 47 na 31 km. Dyji byl alespoň místy ponechán charakter meandrujícího toku. Momentálně největším nebezpečím je zřejmě kanál Dunaj-Odra-Labe, který by vedl k další degradaci toku Moravy a také snahy o výstavbu jezů, které by vedly k další fragmentaci řeky. Žádoucí je revitalizace řek a propojení mrtvých ramen s hlavními toky.
Unikátní jsou také mokřady. Žijí tady velmi vzácní čolek dunajský nebo střevlík mřížkovaný. Na jediném místě na Moravě tu byl zjištěn také celoevropsky chráněný potápník dvojčárý. Problém mokřadní fauny a flóry spočívá ve změnách vodního režimu způsobeného výstavbou přehrad a regulací řek. Pokles hladiny spodní vody a omezení malých, kombinované s nárůstem velkých, ale nepravidelných povodní, vedou k vyschnutí nebo naopak dlouhodobému úplnému zaplavení mokřadů.
Vlhké louky jsou domovem mnoha unikátních rostlinných i živočišných druhů. Kvetou tu velké bledule letní, na porostech pryšce lesklého a bahenního (oba ohrožené a chráněné druhy) jen zde žije ještě podstatně ohroženější tesařík Oberea moravica a vosám podobný motýl nesytka panonská. Většina luk v nivě byla rozorána v období intenzifikace zemědělství, dnes je hlavním problémem je celoplošná seč bez ponechávání nepokosených ploch.
Suchá vegetace na vyvýšeninách (hrúdech) je plošně omezená, ale před zazemněním oblasti povodňovými hlínami právě ona pokrývala podstatnou část Moravské Amazonie. I proto zde najdeme plejádu unikátních druhů rostlin a živočichů. Roste tu například kosatec různobarvý, hrúdy jsou jedněmi z posledních známých lokalit chroustka Anisoplia bromicola nebo kobylky Platycleis montana. Hlavním rizikem pro zbytky suchomilné vegetace je zalesňování (většina již byla zalesněna borovicí) a zarůstání náletem. Zbývající plochy vyžadují citlivou a adekvátní péči, nezbytné je zvětšení jejich plochy.
Lesy pokrývají většinu Moravské Amazonie a zároveň jsou jejím neuralgickým bodem. Většina lesů byla donedávna řídká, ale v 19. století se s intenzifikací lesního a zemědělského hospodaření lesy začaly zapojovat. Ještě ve 30. letech minulého století byla necelá polovina lesů Moravské Amazonie řídká. Dnes je to sotva 5 % a zapojené, stinné lesy se dále šíří. Oblast je na evropské úrovni unikátní množstvím starých stromů, zejména mohutných dubů, a ohrožených organizmů, které tyto stromy hostí. Právě na ně jsou vázáni celoevropsky chránění brouci jako roháč obecný, tesařík obrovský a páchník hnědý, nebo jeden z nejkrásnějších a nejohroženějších evropských brouků, krasec dubový, který tady má největší populaci u nás. Ze stovek dalších druhů vázaných na staré stromy jmenujme alespoň mravkolva Dendroleon pantherinus a mravence lužního. Unikátní je také flóra lišejníků a hub. Moravská Amazonie je posledním místem u nás, kde dosud rostou dostatečně hojně také jilmy, takže tu přežívají všichni naši brouci – pět druhů krasců, dva druhy tesaříků, dva druhy lýkohubů a pět druhů bělokazů – na jilmy výhradně vázaní. Jilmů ale dlouhodobě ubývá, zejména těch starších.
Mohutné duby i solitérní jilmy bez náhrady mizí. Jsou totiž pozůstatkem lesního hospodaření, které v oblasti není praktikováno více než století. Úbytek urychluje houstnutí lesů i pokles hladiny spodních vod. Bez velkorysého prořeďování lesů a výsadeb solitérních stromů na loukách staré stromy brzy zmizí a s nimi i fauna a flóra na ně vázaná. Hlavním aktuálním problémem lesů jsou drastické těžby, většina starších porostů již byla vytěžena a těžby dále běží. Po těžbách obvykle následuje příprava půdy, která z paseky vytvoří oraniště plné invazních a ruderálních rostlin. Před těžbami je chráněn jen nepatrný zlomek rozlohy lesů v rezervacích. Dlouhodobě je problémem unifikované hospodaření, které vytváří plantáže, nikoli lesy.
Jak se dosud (ne)chránilo?
Území Moravské Amazonie není efektivně chráněno, přestože je součástí biosférické rezervace Dolní Morava (BRDM), nachází se zde dva mokřady mezinárodního významu (tzv. Ramsar Sites) a většinu území zabírají evropsky významné lokality (EVL Niva Dyje, Lednice-zámek a Soutok – Podluží; dohromady zabírají 87,0 % rozlohy území), a tři ptačí oblasti (PO Pálava, Lednické rybníky a Soutok-Tvrdonicko). Efektivní ochranu umožňují pouze přírodní rezervace a památky, kde lesní hospodaření lze regulovat. Ty ale zabírají jen směšný zlomek rozlohy území. Celkem 9 maloplošných, zvláště chráněných území má celkovou rozlohu 316,6 ha, tj. 2,2 % plochy (na území hlavního města Prahy je rozloha chráněných území 5,59 %)!
Snahy o ochranu Moravské Amazonie přitom sahají minimálně do sedmdesátých let minulého století. Moravská Amazonie kdy byla zahrnuta v původním návrhu CHKO Pálava, na počátku 90. let bylo pod záštitou WWF plánováno vyhlášení trilaterálního národního parku a zatím poslední marný pokus proběhl před šesti lety.
Dnes se jedná o vyhlášení sítě maloplošných zvláště chráněných území (MZCHÚ), jež by měla zabírat asi třetinu rozlohy Moravské Amazonie. Jejich vyhlášení (a konečná podoba a rozsah) však naráží na pomalé konání ochranářských institucí a zejména odpor státních Lesů.
